BOJ O OPĚRADLO

Znáte tu situaci, kdy sedíte v kině či divadle a váš soused Vám obsadí vaší podpěru na ruku a to stejné udělá  samozřejmě i ten z druhé strany? To potom trávíte první polovinu představení s myšlenkou na to, že z přestávky se musíte vrátit dřív, abyste vy udělali to stejné jemu a naopak si užívali ten komfort na úkor toho jeho. Tak přesně s takovou situací se setkáte i u doktora a tím nemám na mysli židle v čekárně.

Občas se stává, že s bolestí zad, jinou bolestí nebo úplně z jiných důvodů Vám lékař naordinuje infuze. V takovém případě se pravděpodobně ocitnete v místnosti, která je k tomuto přímo určená.
Pro ty z vás, kteří se sem teprve chystají mám pár rad a ti kteří toto místo znají, ví dobře o čem mluvím :)

Místnost je zřízena především pro tyto účely. V lépe vybavených nemocnicích hovoříme o speciální místnosti, u těch spořivějších o velké sesterně, která má svůj "tankovací koutek". To znamená, že se zde nachází několik kožených křesel nad kterými jsou ve stropě kolejnice na které se Vám zavěsí Vaše osobní voda života. Aby ale vaše jízda (ať už jste přišli natankovat cokoliv, jednorázově nebo jste zde pravidelným návštěvníkem) mohla proběhnout hladce a vy si mohli užívat účinky, ať už jsou jakékoliv doporučuji pár drobností.

PŘÍCHOD
Jako v každém zdravotním zařízení  hraje důležitou roli čas kdy dorazíte. V tomto případě však nejde o tu verzi kdo dřív přijde-vyhrává. Lépe řečeno, můžete si sami rozhodnout jaké kolegy na vašich dvou hodinách infuzní jízdy budete mít. Zda dorazíte brzo ráno a budete v místnosti zaručeně nejmladší nebo si o dvě hodiny přispíte a se staršími ročníky se akorát minete ve dveřích.
V každém případě je důležité dorazit. Také se ale nevyplácí přijít kolem poledne, protože to mají sestry polední přestávku. Pochopitelně, že vždy  s vámi někdo zůstane, ale po chvíli pozorování sami zjístíte, že zde platí pravidlo: Na oběd jdou nejdříve ty služebně starší a potom teprve ty mladší (pokud vůbec). Takže přijdete-li v čase, kdy ty zkušenější mají pauzu, žílu vám napíchne mladší a tím pádem méně zkušenější. Při vší úctě a s pochopením toho, že někde se to musí naučit však mohu potvrdit že není nic nepříjemného tak jako když se vám v žíle vrtá někdo kdo neví, kde žíla je.

MÍSTO
Také je dobré rozmyslet si na které místo si sednete. Pokud tedy nenastane situace kdy máte volné jediné křeslo. Při výběru vhodného místa je dobré vzít v úvahu zda-li je v zákoutí a neuvidí vás každý kdo vejde do místnosti nebo jen jde po chodbě a také to zda je místo u okna nebo naopak. Místo u okna hraje důležitou roli pokud hodláte následující dvě(možná ve vašem případě více) hodiny trávit s knihou, časopisem, notebookem nebo čímkoliv kromě hudby. Ve všech případech totiž není příjemné když vám k tomu svítí slunce. V těchto místnostech a v nemocnicích obecně totiž neradi zatahují okna. Takže pozor.

TANKUJEME
Nejdůležitější však je samotné křeslo a je dobré si jej prohlédnout. Jelikož jsou povětšinou starší výroby, tu a tam někde chybí polstrování nebo přídavná opěrka na záda (tu mohu doporučit!). A to nejdůležitější? Váš soused. Právě zde totiž nastává ona situace z divadla. Nastává totiž boj o opěradlo na ruce. Sednete-li na křeslo jehož opěrku využívá soused, zůstává jeho po celou jeho návštěvu. A tady přestávky nejsou..takže pozor.

Další věc která vás čeká, ale tu však neovlivníte, jsou samotní "tankující". Toto je však na tom to nejzajímavější. Osobně jsem se zatím převážně setkala s Pozorovateli. To jsou ti co si nevzali s sebou žádnou knihu ani jiný prostředek ke zkrácení času. A tak se jim v hlavě honí myšlenky, proč tam jste? To poznáte hravě podle toho, že vám hypnotizují vaši lahvičku a snaží se rozluštit její název. Poté ji porovnají s tím co mají oni a následně se všemi v místnosti. Také si vás neustále prohlíží od hlavy až k patě a toto provádí po celou dobu své návštěvy.

A rada na závěr? Dávejte pozor. A to na to, že i tady se závodí (i když tajně). A to v tom, komu dříve vykape jeho dávka ;)

Hodně štěstí a pohodlí při vašem tankování ;)

K DOKTOROVI? S BALÍKEM PAPÍRU

Patříte-li mezi ty, jejichž doktor sídlí v jedné z poliklinik, které pamatují socialismus, jistě víte o čem mluvím.
Toto se Vám zřídka kdy stane v nemocnicích nebo soukromých klinikách. Vlastně se Vám to nemůže stát nikde jinde než právě v pokrokem zapomenuté poliklinice jednoho z našich okresních měst.

Pevné nervy

Nemám zdání čím to je, ale na těchto místech oproti jiným zdravotnickým zařízením je na první pohled znát převaha seniorů, kdy každý z nich je nejvíce nemocný ze všech. Nemám ani tušení jestli v čekárnách sedí již od předešlého večera, mají kopii klíče od hlavního vchodu nebo stojí hodinu před odemknutím budovy u dveří. V každém případě seč jsem se snažila, i při mém příchodu v 5:50h jsem měla pořadové číslo 9. Podotýkám že v tomto případě začínaly ordinační hodiny v 8h.
Po příchodu zdravotní sestry v 7h se v čekárně objeví hromádka zažloutlých lístků s pořadovými čísly, které vznikly patrně ve stejné době jako samotná budova a její mobiliář.
Zde je dobré zaujmout dobré startovací místo, protože ani Váš poměrně brzký příchod Vám nezaručí pořadové číslo, které Vám náleží. Zde musím až na pár výjimek však vyzdvihnout čestnost většiny přítomných.

První zkouška

Tak. Pořadové číslo máte a následují minimálně 2hodiny společného čekání. Nedoporučuji Vám čekárnu opustit s vědomím, že Vás díky vybranému lístku nikdo nepředběhne. Toto je častý začátečnický omyl, který se Vám obratem vymstí. Vaše čekání na okamžik vyruší zdravotní sestra, která podle pořadových čísel volá pacienty k odběru krve. I přesto, že lístkový systém zde funguje od počátku věků,  převážně starší dámy jej rády ignorují. Zde je možné že narazíte na ostrý souboj loktů, poté co zvoláte "Paní prosím Vás nezlobte se, ale Vy jste přišla až po mně". Zřídka kdy má toto volání smysl, protože Vás žádná z dam "neslyší". Musíte to však říci kvůli přítomným přihlížejícím, kteří se do Vás pustí v případě, že se svého pořadí vzdáte bez boje.

Čekání

Čekání samo osobě není tak špatné. Zvláště když jste vybaveni knihou, časopisem nebo hudbou a sluchátky. V teplých letních měsících v těchto čekárnách však máte obdobný pocit jako v hromadné dopravě a to díky starým oknům která se pro jistotu neotvírají. A tak zde všichni sedíte v zavřené místnosti kde postupně ubývá kyslík a vzduchem se line zvláštní aroma, které se mísí s příchutí peprmintu díky tolik oblíbeným bonbónům.

Máte papír?

Jelikož poctivě vnímáte pacienty s čísly před Vámi, jste v pozoru jakmile uslyšíte výzvu "Další prosím". V případě, že jste zde maximálně podruhé nemáte ještě vyhráno. Odměřená zdravotní sestra Vás vyzve k předložení Vaší poslední zprávy.

 

- "A Vaše minulá zpráva?"
- "Prosím?"
- "No minulou zprávu mi dejte"
- "No..Nemám.."
- "Jak jako nemáte??"
- "No..Já jsem myslela, že ji máte evidovanou v systému"
- "NO! To my ji samozřejmě máme v systému! Ale to si snad myslíte, že Vám bude pan doktor tisknout zprávu na čistej papír?? Zprávu Vám vytiskne na druhou stranu předešlé zprávy přece"

Poté musíte slíbit že se to již nestane a s pokorou přijímáte novou zprávu na novém papíře.

Takže moje rada na závěr? K doktorovi jedině s balíkem papíru.

SVĚT HYPOCHONDRA

O tom, že každý muž je hypochondr ať už skrytý nebo ne, je zbytečné rozvíjet debatu.

Už vás však někdy napadlo, že alespoň malým hypochondrem je vlastně každý z nás? Vždyť málo kdo se s lehkostí přenese nad nemocí zvanou R-Ý-M-A. A co teprve když špatně stoupneme a někdo si toho všimne. To potom většina z nás kulhá ve snaze sama sebe přesvědčit, že je to přeci jen něco alespoň trochu vážného.

Ráda bych Vás zde zavedla do světa skutečného hypochondra. 

Každý správný "pacient" nejenže žije ve své šťastné "nemocné bublině", ale také pravidelně navštěvuje lékaře z různých oborů. A právě v čekárnách narazíte na lidi (chcete-li pacienty) s různými příběhy a Vy sami zde zažijete příhody, kterými později můžete bavit své přátelé u piva..