ZVAŽTE SVOJI NÁVŠTĚVU…

„Ordinuji bez sestřičky“ oznamuje lékař na ceduli, která je vyvěšena u vstupních dveří do budovy. Nápis, který u kolemjdoucích vyvolá úsměv, současně vhání pocit úzkosti u pacientů tohoto doktora. Budeme-li více konkrétní, potom celý nápis zněl následovně:

„DNES ORDINUJI BEZ SESTŘIČKY (JE AŽ DO KONCE TÝDNE V NEMOCNICI). MĚJTE PROSÍM SE MNOU TRPĚLIVOST. POKUD JE TO MOŽNÉ, ZVAŽTE SVOJI NÁVŠTĚVU NA PŘÍŠTÍ TÝDEN.“

Zmíněný pocit úzkosti se objevuje u pacientů, kteří již podobné varování ze strany toho doktora zažili a přesto k němu do ordinace vstoupili. Ovšem nový a nezkušený pacient pouze vchází do čekárny s úsměvem na tváři a to díky tolik zábavné ceduli. V čekárně se tak v tento den setkávají nečekaně veselí pacienti s těmi co mají zděšený výraz ve tváři. Ovšem během hodiny kdy všichni mlčky čekají se výrazy ve tvářích sjednotí.

…Áaa s hodinovým zpožděním přichází pan doktor. Již ve dveřích zahlásí, že díky bohu tady není plno a vzápětí za sebou zavírá dveře ordinace. Lidé kteří se doposud z nudy dívali pouze do podlahy se přidají k ostatním a hledí si navzájem  do očí snad v naději zjistit co se děje.
Po pár minutách doktor otvírá dveře a vyzývá prvního v pořadí. Stojící v otevřených dveřích se zdvořile zeptá s čímpak jdete Vy. Zde dobře zvažte svoji odpověď..  Věta „Jdu pouze na krev“ totiž lékaře vyděsí a jeho odpověď vás nepotěší. „Dojděte si příští týden. Tohle já neumím“. I přesto trváte na svém, že odběr krve potřebujete. Doktor Vás tedy vyzve ať čekáte a do ordinace přijímá prvního pacienta.

Zatímco se lidé v čekárně otrkávají a diskutují nad nepostradatelností tolik potřebné sestřičky, vchází do místnosti muž. Muž nápadně podobný číšníkovi. A to díky černému šátku na hlavě, košili stejné barvy, černé zástěře s nápisem z nedaleké kavárny a především díky podnosu na kterém stojí čerstvá káva, mléko, voda a croissant. Muže který klepe na dveře ordinace, vchází dovnitř i to jak po chvíli odchází s přáním pěkného dne sledují všichni s podivem na tváři.  Po odchodu prvního pacienta jste konečně na řadě. Vcházíte dovnitř a něco se vám nezdá. V tuto chvíli netušíte co..

-Tak co s Váma budeme dělat?-
-Já prostě potřebuji vzít krev. Tak mi ji prosím vezměte (sami se    divíte tomu co říkáte..)
 (Doktor se Vám podívá do oči a už tušíte že něco nehraje..)
-Víte co..Já bych Vám mohl píchnout jehlu do ruky a zkusit něco  natáhnout…
 Ale já jsem chlastal do čtyř do rána u sousedky a já bych to vážně  raději nedělal…
 (Už víte co nehraje. To ty červené oči)

Po vyslechnutí jak měla sousedka dobrou slivovici a jak je doktor vůl, že to vlastně říká přijímáte variantu příchodu k odběru o týden později jako tu nejlepší možnou. Během chvíle Vás vlastně přepadá pocit štěstí při představě že Vám krev odebere střízlivá sestřička.
Doktor své rozhodnutí následně obhajuje tím, že vezme-li vám krev sestřička, bude to podle regulí a dle jeho slov to na rozdíl ode dneška nebude stát za hovno. S pocitem že se nedá vlastně nic dělat si necháte potvrdit propustku do práce a pomalým krokem jdete ke dveřím.
Otočíte se na doktora abyste pozdravili. V tu chvíli ale hledíte na něj jak stoji za vámi s podnosem na němž stojí prázdný hrnek, sklenice a ještě před chvílí ležel croissant. Na základě vašeho nevěřícího výrazu pak doktor jen dodá: „No..tak to už by bylo asi moc, to po vás chtít..“ Tuto situaci zcela ignorujete a jen pozdravíte. 
Ač je to s podivem, odcházíte s dobrou náladou a to díky naději, že sestřička se brzo vrátí. Při odchodu z budovy znovu shlédnete varovný nápis u dveří a v duchu si říkáte, že si za to můžete sami..

A moje rada na závěr? Pokud je to možné, zvažte svoji návštěvu na příští týden ;)

JE LIBO LÁZNĚ?

Spousta lidí se lázním vyhýbá obloukem kvůli jejich zprofanovanosti a tím pádem velkému návalu turistů, které zde potkáte. O lázních se tak už delší dobu nedá mluvit jako o místu klidu, odpočinku a relaxace. To se však týká těch, které zná každý. Jsou to Mariánské lázně, Karlovy Vary, Jánské lázně…

Slyšeli jste už však o Lázních v Jeseníku? Ano, v tom Jeseníku, který je v horách. Máte-li rádi klid, přírodu, čistý vzduch a zároveň nemáte potřebu obývat chalupu na kraji lesa, tak Je toto ideální místo, které ač je v přírodě, poskytuje Vám i lázeňský komfort.

Lázně jsou pojmenované po jejich zakladateli  V. Priessnitzovi. Ten objevil kouzlo léčby vodou. A tak jsou tyto lázně nepřekonatelné v koupelích a přírodních venkovních procedurách, které jsou navíc zdarma. Začneme-li popořádku, tak jako první plus je v místě, kde se lázně nachází. Jsou umístěné v kopci obklopené lesy a upravenou zahradní plochou. O tom, že je zde vzduch opravdu čistý, svědčí fakt, že se zde léčí lidé s astmatem. Čistota vzduchu je umocněna autobusy hromadné dopravy, které jsou poháněny plynem. Z lázní máte výhled na panorama Jeseníků, kterému dominuje Praděd. Dámy ocení otočné lavičky, kterých v Lázních poslední dobou značně přibylo. Zde se usadíte, koukáte se na přírodu, užíváte si ticha a navíc si natáčíte lavičku za sluncem.  Zkrátka ideální. No ne? :)

Jistou výhodou je zde zanedbané PR. Díky jemuž o těchto lázních moc lidí neví. I když v poslední době se o tomto místě pravděpodobně někdo zmínil v Praze a tak zde přibylo turistů i z těchto končin. I tak zde máte pocit, že jste sami..

Pojišťovna Vám pobyt zaplatí, nebo částečně uhradí v případě, že se léčíte s dýchacími problémy, srdcem, cévami  nebo trpíte duševními poruchami. Vidíte, málo které místo je tak klidné aby se v něm daly léčit deprese.

Výhodou také je to, že i když nemáte pobyt zaplacen pojišťovnou, ubytování na vlastní pěst Vás zde nezruinuje a navíc procedury, které si můžete zaplatit sami jsou také „za hubičku“.  Čím nic nezkazíte a určitě si tím pomůžete jsou koupele různého druhu. Lázně jsou krátkou dobu zrekonstruované, proto Vás čeká vlastní kóje s lehátkem, místem na převlečení a hlavně vířivou vanou dle Vašeho výběru. Já osobně můžu vřele doporučit koupel ze soli z Mrtvého moře. Pocit po ní je k nezaplacení. Naopak i když jsou v nabídce masáže různých druhů, vyplatí se je vynechat a peníze vložit raději do zmíněných koupelí. Zástup masérek, které masírují zákazníky jako na běžícím pásu nemají skutečně potřebu dát si záležet na své práci. Možná je to dáno tím, že plat se neodvíjí od počtu masírovaných… V každým případě z masáže nebudete mít rozhodně pocit znovu seřazených svalů na zádech a už vůbec ne pocit relaxace.

I bez využití komerčních procedur se dají však lázně užít. Na vycházky, návštěvu  venkovní ho balneoparku, posedávání na zahrádkách s vínem v ruce a kocháním se úžasným výhledem nebo vyrazit na túry do přilehlých kopců.

A moje rada na závěr? Koukněte do diáře, najděte volný termín a vyrazte do lázní v Jeseníku. A druhá? Nikomu o tomto místě neříkejte, ať z toho nemáme Karlovy Vary ;)

Lázně se nacházejí na kopci.

 

Pohled na centrální budovu

 

Nejlepší ubytování v soukromí

 

Inhalatorium

 

Inhalatorium

 

Jedno ze zastavení v Balneoparku

 

Balneopark

 

AU

- Jaká je ta Vaše buchta-?
- Prosím?-
- Nemáte ji moc sladkou?-
- No... Myslím, že je dobrá...-
- Hm, já tady ty umělý buchty nemám rád, víte?-
- ... Aha-
- Já jdu k doktorovi, víte?-
- Hm-
- Já mám lupénku, víte?..Vypadaly mi z toho vlasy, tak teď jezdím  
  do nemocnice aby mi zase narostly-
- Aha -
- A jak se Vám daří?-
- No..myslím, že dobře-
- Já jsem na tom špatně, víte? Jsem kvůli nemoci bez práce -
- Aha..-

....

I takhle se s Vámi může z ničeho nic začít bavit naprosto cizí člověk na zastávce autobusu před nemocnicí. V takových situacích rychle brouzdáte očima kolem sebe ve snaze najít někoho, kdo by se s Vámi začal bavit a vy jste tak měli omluvenku proč se naopak s tímto poněkud zvláštním člověkem nebavit. Ano. Pravda. Toto se nestane těm z vás, kteří umíte zcela asertivně takového dotěru poslat do háje. (v tichosti závidím).

"naříkající" parta
Jelikož je takových lidí obecně poměrně hodně a kolem nemocnice jich je jako hub po dešti, doporučuji se nezdržovat nikde osamotě. Leda že byste patřili do této "naříkající" party a toužili byste sdělit naprosto cizímu člověku veškeré informace o své osobě.
Všimněte si, že tito stěžovatelé se projevují spíše před budovou nemocnice  nežli v budově samotné a to z jednoho prostého důvodu. Jestli se něco nesmí před lékařem, tak stěžovat a naříkat. Doktoři přijímají pouze fakta. To jak naříkáte u toho jak Vás něco bolí je nezajímá. Samozřejmě se najdou výjimky potvrzující pravidlo. Povšimněte si pak ale, že tito lékaři mají v seznamu pacientů poněkud starší ročníky a tudíž valnou většinu ze skupiny "naříkajících"..

Ovšem někdy se přeci jen neubráníte a prostě naříkat musíte a to v případě kdy vás "to" skutečně bolí tak, že v tichosti být nemůžete. O to hůře to potom snáší lékař, který Vám zrovna provádí zákrok ze kterého je sám nervózní a Vaše naříkání z bolesti kterou Vám působí částečně také díky tomu že mu to moc nejde, ho naopak ještě více znervózní.
Nervozita spojená s netaktností a vulgarismem pak z doktora činí osobu na kterou budete vzpomínat ještě hodně dlouho.

1-10

Ovšem jsou situace kdy lékaře Vaše bolest zajímá. V takovém případě Vám dá vybrat ze stupnice od 1 do 10. Zde doporučuji předem zvážit Vaši udanou hodnotu. Stejně jako se lékař nebude zajímat stupněm číslo 1, i "desítka" ho nebude zajímat. Desítkou se podle lékařů totiž dá označit pouze stav který vy rozhodně nemáte. Proto doporučuji vybírat mezi 3-7. Uvidíte, že si Vás všimnou.

Bude "to" bolet?
Zkoušeli jste se někdy lékaře zeptat zda ten či onen zákrok Vás bude bolet? Jestliže jste zatím tak neučinili, ale chystáte se k tomu.. Doporučuji se neptat! Odpověď by Vás totiž mohla opravdu zaskočit. Ze zkušeností vím, že i  přesto že na Vaši otázku očekáváte chlácholivé "ne", dostanete upřímnou odpověď typu "Ano, bude Vás to bolet. A hodně." V tom horším případě ještě nezapomene dodat, že Vám to nepřeje, protože to co se chystá udělat bude neskutečná bolest. Takže varianta nevědomí je v tomto případě dle mého názoru lepší.

A moje rada? Být sám a v nevědomosti je lepší než v partě naříkačů s vědomím o přicházející bolesti.

Nezapomeňte. 7 je lepší než 10 ;)

BOJ O OPĚRADLO

Znáte tu situaci, kdy sedíte v kině či divadle a váš soused Vám obsadí vaší podpěru na ruku a to stejné udělá  samozřejmě i ten z druhé strany? To potom trávíte první polovinu představení s myšlenkou na to, že z přestávky se musíte vrátit dřív, abyste vy udělali to stejné jemu a naopak si užívali ten komfort na úkor toho jeho. Tak přesně s takovou situací se setkáte i u doktora a tím nemám na mysli židle v čekárně.

Občas se stává, že s bolestí zad, jinou bolestí nebo úplně z jiných důvodů Vám lékař naordinuje infuze. V takovém případě se pravděpodobně ocitnete v místnosti, která je k tomuto přímo určená.
Pro ty z vás, kteří se sem teprve chystají mám pár rad a ti kteří toto místo znají, ví dobře o čem mluvím :)

Místnost je zřízena především pro tyto účely. V lépe vybavených nemocnicích hovoříme o speciální místnosti, u těch spořivějších o velké sesterně, která má svůj "tankovací koutek". To znamená, že se zde nachází několik kožených křesel nad kterými jsou ve stropě kolejnice na které se Vám zavěsí Vaše osobní voda života. Aby ale vaše jízda (ať už jste přišli natankovat cokoliv, jednorázově nebo jste zde pravidelným návštěvníkem) mohla proběhnout hladce a vy si mohli užívat účinky, ať už jsou jakékoliv doporučuji pár drobností.

PŘÍCHOD
Jako v každém zdravotním zařízení  hraje důležitou roli čas kdy dorazíte. V tomto případě však nejde o tu verzi kdo dřív přijde-vyhrává. Lépe řečeno, můžete si sami rozhodnout jaké kolegy na vašich dvou hodinách infuzní jízdy budete mít. Zda dorazíte brzo ráno a budete v místnosti zaručeně nejmladší nebo si o dvě hodiny přispíte a se staršími ročníky se akorát minete ve dveřích.
V každém případě je důležité dorazit. Také se ale nevyplácí přijít kolem poledne, protože to mají sestry polední přestávku. Pochopitelně, že vždy  s vámi někdo zůstane, ale po chvíli pozorování sami zjístíte, že zde platí pravidlo: Na oběd jdou nejdříve ty služebně starší a potom teprve ty mladší (pokud vůbec). Takže přijdete-li v čase, kdy ty zkušenější mají pauzu, žílu vám napíchne mladší a tím pádem méně zkušenější. Při vší úctě a s pochopením toho, že někde se to musí naučit však mohu potvrdit že není nic nepříjemného tak jako když se vám v žíle vrtá někdo kdo neví, kde žíla je.

MÍSTO
Také je dobré rozmyslet si na které místo si sednete. Pokud tedy nenastane situace kdy máte volné jediné křeslo. Při výběru vhodného místa je dobré vzít v úvahu zda-li je v zákoutí a neuvidí vás každý kdo vejde do místnosti nebo jen jde po chodbě a také to zda je místo u okna nebo naopak. Místo u okna hraje důležitou roli pokud hodláte následující dvě(možná ve vašem případě více) hodiny trávit s knihou, časopisem, notebookem nebo čímkoliv kromě hudby. Ve všech případech totiž není příjemné když vám k tomu svítí slunce. V těchto místnostech a v nemocnicích obecně totiž neradi zatahují okna. Takže pozor.

TANKUJEME
Nejdůležitější však je samotné křeslo a je dobré si jej prohlédnout. Jelikož jsou povětšinou starší výroby, tu a tam někde chybí polstrování nebo přídavná opěrka na záda (tu mohu doporučit!). A to nejdůležitější? Váš soused. Právě zde totiž nastává ona situace z divadla. Nastává totiž boj o opěradlo na ruce. Sednete-li na křeslo jehož opěrku využívá soused, zůstává jeho po celou jeho návštěvu. A tady přestávky nejsou..takže pozor.

Další věc která vás čeká, ale tu však neovlivníte, jsou samotní "tankující". Toto je však na tom to nejzajímavější. Osobně jsem se zatím převážně setkala s Pozorovateli. To jsou ti co si nevzali s sebou žádnou knihu ani jiný prostředek ke zkrácení času. A tak se jim v hlavě honí myšlenky, proč tam jste? To poznáte hravě podle toho, že vám hypnotizují vaši lahvičku a snaží se rozluštit její název. Poté ji porovnají s tím co mají oni a následně se všemi v místnosti. Také si vás neustále prohlíží od hlavy až k patě a toto provádí po celou dobu své návštěvy.

A rada na závěr? Dávejte pozor. A to na to, že i tady se závodí (i když tajně). A to v tom, komu dříve vykape jeho dávka ;)

Hodně štěstí a pohodlí při vašem tankování ;)

K DOKTOROVI? S BALÍKEM PAPÍRU

Patříte-li mezi ty, jejichž doktor sídlí v jedné z poliklinik, které pamatují socialismus, jistě víte o čem mluvím.
Toto se Vám zřídka kdy stane v nemocnicích nebo soukromých klinikách. Vlastně se Vám to nemůže stát nikde jinde než právě v pokrokem zapomenuté poliklinice jednoho z našich okresních měst.

Pevné nervy

Nemám zdání čím to je, ale na těchto místech oproti jiným zdravotnickým zařízením je na první pohled znát převaha seniorů, kdy každý z nich je nejvíce nemocný ze všech. Nemám ani tušení jestli v čekárnách sedí již od předešlého večera, mají kopii klíče od hlavního vchodu nebo stojí hodinu před odemknutím budovy u dveří. V každém případě seč jsem se snažila, i při mém příchodu v 5:50h jsem měla pořadové číslo 9. Podotýkám že v tomto případě začínaly ordinační hodiny v 8h.
Po příchodu zdravotní sestry v 7h se v čekárně objeví hromádka zažloutlých lístků s pořadovými čísly, které vznikly patrně ve stejné době jako samotná budova a její mobiliář.
Zde je dobré zaujmout dobré startovací místo, protože ani Váš poměrně brzký příchod Vám nezaručí pořadové číslo, které Vám náleží. Zde musím až na pár výjimek však vyzdvihnout čestnost většiny přítomných.

První zkouška

Tak. Pořadové číslo máte a následují minimálně 2hodiny společného čekání. Nedoporučuji Vám čekárnu opustit s vědomím, že Vás díky vybranému lístku nikdo nepředběhne. Toto je častý začátečnický omyl, který se Vám obratem vymstí. Vaše čekání na okamžik vyruší zdravotní sestra, která podle pořadových čísel volá pacienty k odběru krve. I přesto, že lístkový systém zde funguje od počátku věků,  převážně starší dámy jej rády ignorují. Zde je možné že narazíte na ostrý souboj loktů, poté co zvoláte "Paní prosím Vás nezlobte se, ale Vy jste přišla až po mně". Zřídka kdy má toto volání smysl, protože Vás žádná z dam "neslyší". Musíte to však říci kvůli přítomným přihlížejícím, kteří se do Vás pustí v případě, že se svého pořadí vzdáte bez boje.

Čekání

Čekání samo osobě není tak špatné. Zvláště když jste vybaveni knihou, časopisem nebo hudbou a sluchátky. V teplých letních měsících v těchto čekárnách však máte obdobný pocit jako v hromadné dopravě a to díky starým oknům která se pro jistotu neotvírají. A tak zde všichni sedíte v zavřené místnosti kde postupně ubývá kyslík a vzduchem se line zvláštní aroma, které se mísí s příchutí peprmintu díky tolik oblíbeným bonbónům.

Máte papír?

Jelikož poctivě vnímáte pacienty s čísly před Vámi, jste v pozoru jakmile uslyšíte výzvu "Další prosím". V případě, že jste zde maximálně podruhé nemáte ještě vyhráno. Odměřená zdravotní sestra Vás vyzve k předložení Vaší poslední zprávy.

 

- "A Vaše minulá zpráva?"
- "Prosím?"
- "No minulou zprávu mi dejte"
- "No..Nemám.."
- "Jak jako nemáte??"
- "No..Já jsem myslela, že ji máte evidovanou v systému"
- "NO! To my ji samozřejmě máme v systému! Ale to si snad myslíte, že Vám bude pan doktor tisknout zprávu na čistej papír?? Zprávu Vám vytiskne na druhou stranu předešlé zprávy přece"

Poté musíte slíbit že se to již nestane a s pokorou přijímáte novou zprávu na novém papíře.

Takže moje rada na závěr? K doktorovi jedině s balíkem papíru.

SVĚT HYPOCHONDRA

O tom, že každý muž je hypochondr ať už skrytý nebo ne, je zbytečné rozvíjet debatu.

Už vás však někdy napadlo, že alespoň malým hypochondrem je vlastně každý z nás? Vždyť málo kdo se s lehkostí přenese nad nemocí zvanou R-Ý-M-A. A co teprve když špatně stoupneme a někdo si toho všimne. To potom většina z nás kulhá ve snaze sama sebe přesvědčit, že je to přeci jen něco alespoň trochu vážného.

Ráda bych Vás zde zavedla do světa skutečného hypochondra. 

Každý správný "pacient" nejenže žije ve své šťastné "nemocné bublině", ale také pravidelně navštěvuje lékaře z různých oborů. A právě v čekárnách narazíte na lidi (chcete-li pacienty) s různými příběhy a Vy sami zde zažijete příhody, kterými později můžete bavit své přátelé u piva..